Příběh Ryuzaki

3. března 2018 v 12:15 | Carol-Sunako |  Příběhy bez pokračování
Ahoj jmenuji se Ryuzaki ale nikdo mi neřekne jinak než L jsem tak trochu zvláštní bytost rád nad vším hodně dlouze přemýšlím.
Všich ni si o mě myslí,že jsem tak trochu podivín a mají pravdu jsem jak už jsem říkal rád nad vším uplně do hloubky přemýšlím než se k něčemuodhodlám.
Hodně často bývám sám když chci obzvláště přemýšlet potřebuji na tosvůj klid a ticho hlavně to mi děla dost dobře ticho samota a klid milujete taky samotu a klid jako ja?
Můj příběh možná bude pr někoho krátký a pro někoho zas dlouhý to je na úhlu pohledu jak to každý vidí.
Sám jsem zvědav jak vy uvidíte můj příbeh a jak ho pochopíte tak tedy pozorně čtěte přeji příjemné čtení.

Byl jsem ještě malé děcko když si na mě začli rodiče všímat toho,že nejsem tak zcela obyčejný jako ostatní.
Čato jsem se zavíral do pokojíku a chtěl jsem být sám a sedával jsem v koutě v takovém temném ano měl jsem ve svém pokoji jeden krásný temný kout.
Rodiče a ani zámí co knám chodívali nechápali moje chování proto se rodiče jednou rozhodli,že mě vezmou k děckému psyhologovi samozdřejmě,že to už dávno jsem si říkal proč k psychologovi nedělam nic tak závažného.
Tak jsme přišli k tomu panu psychologovi který si semnou povídal spíše si povídal sám ze sebou ano ja ani kocc nemluvil jen kdyžjsem chtěl tak jsem něco řekl a z nějakým psychologem jsem se vážně bavit nechtěl.
Po hodině marného snažení pan psycholog usoudil,že to nemá cenu se snažit semnou komunikovat a rodičum řekl,že to zdřejmě chce čas.
Rodiče teda mi dávali čas jestli začnu komunikovat a chovat se tak jak by se ditě chovvat mělo.
To se ale bohužel nestalo v době kdy jsem začal chodit na střední tak si všichni saozdřejmě říkalli co je to za podivína nemá přátelé a ani s nikým nekomunikuje ja to ignoroval bylo mi uplně jedno co si kdo o mě mysli prostě jsem byl svůj.
Pak jsem ale poznal v jedné třídě na hodině matematiky jednoho kluk co byl tk dáse říct uzavřený do sebe a snikým nekomunikoval jmenoval se Near chodil celý v bílem.
Taky to pro všechny byl podivín ano oboum nám říkali podivíni.
Přišel jsem k jeho lavici a zeptal jsem se ho jestli si můžu přisednout on souhlasil tak jsem si přisedl a přectavil jsem se mu jsem Ryuzaki ale nikdo mi neřekne jinak než L já jsem Near těšímě L .
Od té to doby se znás stala dvojka podivínů pro všechy ale my jsme na ně nebrali žádný ohledy byli nám ukradení od té doby jsem byl jen já a Near.
Ano skutečně jsme byli jako dvojčata všude spolu podobné chování nnikdo nás nechápal jen my dva jsme chapali jeden druhého.
Mí rodiče byli rádi,že konečně mám nějakého kamaráda a nesedává sám v koutě teď jsme sedavali spolu s Nearem sami v koutě.
Near hodně často u nás spával protože nám dvoum spolu bylo nejlépe a necítili jsme se tak sami.
Jednoho dne se mi stalo,že jsem se probudil a normalně jsem Nearovi dával pusu ani on ani já jsme to nepochopili ale bylo to hezké.
Ale řekli jsme si,že to bylo jen male nedorozumění a dál jsme byli nejlepší přátele bratři jak se patří.
Můj příběh končí tim,že já a Near jsem spolu začli bydlet jako nejlepší kamoši nerozlučná podivná dvojka.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama